Rodinu si nevybereš
Bydlíme ve třetím patře starého činžáku v Jarošově ulici. Otec je předsedou
bytového družstva a dává svoji funkci v domě náležitě najevo. Jednou, když uklízečka stírala chodbu, otci to nedalo, sebral jí koště a předvedl jí, jak by si
představoval úklid. Od té doby nás uklízečka nezdraví. Hlavou rodiny je ale u nás matka. Jak už to bývá běžný provoz domácnosti nákupy, domácí práce, úkoly s dětmi a třídní schůzky obstarávala většinou ona. Mě a sestru otec vodil na kroužky, obstarával placení účtů a jako jediný majitel řidičského průkazu fungoval i jako rodinný šofér. Když si babička masáž, otec nastartoval auto a jel ji vyzvednout. Velké týdenní nákupy s matkou absolvoval s nelibostí a znuděným obličejem také on. nás přemisťoval na víkend na chalupu, kde s odporem nás dětí probíhaly práce na zahradě. Marné byly výmluvy, že máme spoustu zájmů, koníčků a s kamarády doma, nic naplat na chalupu se muselo. Dědeček byl totiž vášnivý a tak se na zahradě muselo makat. „Až jednou umřu, stejně to všechno bude vaše děláte to pro sebe“, pořád opakoval a nám to lezlo krkem. Otec byl filuta, po pravidelném raportu u dědečka, kdy si vyslechl co všechno je třeba zase udělat, rozdal nám rodinným příslušníkům práci a zmizel po anglicku do místního volejbalového klubu jímž byl letitým členem. Když bylo hotovo zase nás na chalupě vyzvedl a odvezl i s matkou domů.
Ovšem největší exot naší rodiny je ale strejda Rudolf, otcův bratr. Je to starý mládenec. Doma má sbírku různého harampádí, které už se mu válí i po zahradě. Je to sběratel starého šrotu. Tvrdí, že postaví vlastní helikoptéru z náhradních dílů z trabanta a v nějaký, blíže neurčený slavnostní den s ní obletí naše městečko. Jednou zkoušel vrtuli na paramotor doma v garáži a skončilo to destrukcí garáže. Po této dramatické události upustil od paraglajdového létání s padákem a vrtulí na zádech. Raději si prý postaví helikoptéru, to se mu zdálo bezpečnější.Strýček si ještě za mlada velice rád popil. Byl nekorunovaným znalcem všech možných druhů piv. Bavilo ho ochutnávat. Při jednom takovém ochutnávání se málem nedostal ani domů. V tramvaji totiž usnul a jezdil z konečné na konečnou s obtisklým mastným čelem na skle tramvaje. Viděli ho kamarádi, když se vraceli z hospody, jet tramvají spícího tam a zase zpátky. Na konečné ho vždycky řidič vypoklonkoval ze soupravy jako bezdomovce a on nastoupil na zpáteční tramvaj, protože přejel svoji stanici. No a tak to šlo dokola až do rána. To už se pak vmísil mezi pracující a ti ho vzbudili, když měl vystoupit.V restauraci Na Konečné se o něm traduje historka, že předváděl správné stolování u vedle sedícího souseda na jeho utopenci s cibulí, tak vehementně, až mu ho celý snědl. Pak jen dodal, „a táákhle to mušíš jíst!“ Pak mu ještě vypil velkého panáka rumu se slovy “ááť ty koně dou“a odsunul se k vedlejšímu stolu obšťastnit svojí přednáškou nějakou další oběť.
Rudolf je velice svérázný člověk. Přes rameno nosí khaki brašnu tzv. plyntašku, která kdysi sloužila jako pouzdro na plynovou masku a fasovali ji branci v armádě. Má ji přetaženou přes hlavu šikmo přes hrudník a nosí jí vždy a všude. Jsou v ní ukryté pravděpodobně všechny jeho osobní věci, a tak si je úzkostlivě střeží. Nikdo nikdy přesně nezjistil co v ní vlastně všechno ukrývá. Když je v dobrém rozmaru za panáka kořalky prý ukazuje její obsah. Zlí jazykové tvrdí,
že si díky svému úzkostnému strachu o věci mošnu nesundává ani v intimních chvílích. Představa úplně nahého mužského těla s přehozenou brašnou přes záda, jak provádí kopulační pohyby je divoká i pro hodně otrlé jedince.
Pavel K. Kučera
